Půlnoční svačinky se staly tak běžnými, že už to matku ani nepřekvapilo. Musela se s tím smířit, protože její starší dcera stejně nepřestala chodit v jednu ráno otevírat kuchyňská dvířka , aby našla kyselé okurky, zbytek pizzy, nebo alespoň kousek nějaké zeleniny či ovoce. Musela uznat, že když se člověk učí, musí mít hodně energie, takže musí i hodně jíst.

Svačinky

Sama na vysoké škole nikdy nebyla, ale když se dostala na univerzitu i její mladší dcera, která začala o svém prvním zkouškovém období dělat úplně to samé, jako ta starší, tedy zůstávala vzhůru až do časných ranních hodin, věčně nebyla doma a když ano, byla zalezlá ve svém pokoji, pochopila, že to je zkrátka něco, co k univerzitnímu životu patří. A tak místo toho, aby chystala svačinky ráno do školy, ale večer než šla spát, aby měly holky ve dvě ráno co zobat.